Od loňského roku jsme si hráli s myšlenkou, že projedeme na motorce Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Na cestu jsme se vydali na sklonku srpna a září. Naším cílem bylo estonské město s nenápadným názvem Kunda, které nemá nic společného s tím, na co zrovna teď myslíte 🙂

V prvním článku z naší cesty do Pobaltí se zaměříme na Litvu, kde je všechno rovné jako placka a ke každému jídlu dávají kopr, který ale spláchnete dobrým pivem.

Couráme se Polskem

První den věnujeme přesunu na sever Polska, konkrétně do malého městečka Stare Marzy, kde máme ubytování. Volíme o něco delší cestu přes Harrachov a Sklářskou Porubu. Pak se vezeme po rychlostní silnicí S5 směrem na Poznaň a Bydhošť. Jen tak tak se vyhýbáme velké bouřce díky tomu, že jsme si dali żurek na benzínce Orlen. Za dnešek jsme ujeli 613 km.

Hrad v Malborku

Další den má být víc na pohodu. Po včerejší jízdě po dálnici nám ještě pořád hučí v hlavě, proto se vydáváme po okresce číslo 55 směrem na Malbork. V plánu máme zastávku u největšího cihlového hradu v Evropě, který patřil křižákům a nachází se právě v Malborku.

Prohlídka zámku s průvodcem zabere od 1,5 do 4 hodin podle okruhu, který zvolíte. Vstupné pro dospělou osobu je 70 PLN (cca 420 Kč v roce 2023). Pokud jste na takovém místě nikdy nebyli, doporučujeme se tam aspoň jednou podívat.

My jsme placenou prohlídku vynechali, ale i tak nám procházka okolo hradu zabrala zhruba hodinu. Placená parkoviště jsou u hlavní silnice č. 55 a naproti hradu. Stačí jen přejít po mostě přes řeku Nogat a jste tam.

Z Malborku se následně vydáváme do Lidzbarku Warminského, menšího města v historické oblasti Varmie. I sem sahala aktivita křižáků, kteří zde postavili hrad známý jako hrad biskupů Varmie. Po průzkumu okolí hradu, vyrážíme na ubytování do Karolewa, kousek od Kętrzyna.

Hitlerovo vlčí doupě

Na pondělí jsme se moc těšili, což se za normálních okolností moc často neděje. Ráno zahajujeme návštěvou Vlčího doupěte — hlavního stanu Hitlera v Gierłoży během Druhé světové války. Zde měli uprostřed mazurských lesů před 80 lety své kvartýry největší nacističtí zločinci, včetně samotného Hitlera. Z ubytka to máme jen několik minut jízdy a přijíždíme tak mezi prvními. Prohlídkový okruh má cca 2 km a návštěva nám zabírá zhruba 1,5 hodiny.

Za vstup jsme platili 25 PLN za osobu, parkování pro motorku stálo navíc ještě 10 PLN (rok 2023). Velký plus od nás mají za skříňky na parkovišti, kde si můžete schovat např. helmy.

Pokud máte strach, že se budete koukat jenom na zříceniny krytů a nic víc, tak vás můžeme uklidnit. V areálu jsou i zajímavé výstavy věnované vzniku tohoto místa nebo rekonstrukci atentátu na Hitlera, ke kterému zde došlo v roce 1944.

Ani nevíme jak a najednou je už poledne. Před námi je ještě obrovský kus cesty. Další zástavku děláme v Giżycku, malém městečku u jezera Niegocin. Nachází se zde i tvrz Boyen, kterou ale bohužel nemáme čas lepé prohlédnout. Snad nám to vyjde příště.

Na Mazurech, kde se zrovna nacházíme, si všímáme četných čapích hnízd na sloupech elektrického vedení a veřejného osvětlení. A nemáme na mysli Čapí hnízda našeho bývalého premiéra. Nejvíce čápů a potažmo čapích hnízd se vyskytuje právě na severovýchodě Polska. Tito ptáci jsou v Polsku symbolem nadcházejícího jara a štěstí.

Teď už frčíme směrem na Suwałki a pak do Vilniusu v Litvě.

Konečně Litva

Po překročení hranice s Litvou se nám hodinky posunuly o hodinu napřed. Naštěstí jsme tentokrát s časovým posunem počítali, což se nám ne vždy stávalo. Vezeme se rušným a rozkopaným hlavním tahem na Kaunas a k večeru dorážíme do hlavního města Litvy.

Další den máme dost našlapaný. Po ránu se vydáváme mezi kapkami deště prozkoumat město.

Co vidět ve Vilniusu?

Výhodou Vilniusu je, že většina památek je pohromadě, takže se dá všechno projít v pohodě pěšky. Podrobnější prohlídka města zabere minimálně jeden den. Pokud si ale vystačíte s procházkou městem, stačí vám na to zhruba 2 až 3 hodiny. Pro představu a inspiraci uvádíme místa, o která jsme zakopli:

• Katedrální náměstí. Něco jako Staromák v Praze. Nachází se zde katedrála Sv. Stanislava a Vladislava. Vstup do kostela je zdarma a pokud máte čas, můžete jít odpoledne na komentovanou prohlídku krypty.
• Gediminasův hrad. Kousek od Katedrálního náměstí najdete nejstarší hrad města, jehož počátky sahají až do středověku. Poznáte ho podle věže, na které vlaje litevská vlajka. Vstup je zdarma a navíc vás zde čeká i výhled na celé město.
• Hora tří křížů. V blízkosti výše zmíněného hradu najdete vyhlídkový kopec se třemi bílými kříži. Toto místo jsme ale bohužel vynechali, protože se na nás valila bouřka.
• Kostel svaté Anny. Útočiště před bouřkou jsme našli v tomto gotickém kostelu, ke kterému přiléhá klášter bernardýnů.
• Brána úsvitu. Městská brána z dob renesance, ve které se nachází kaple s ikonou Pany Marie. Je to poutní místo známe nejen v Litvě ale také Polsku.
• Bývalé židovské ghetto. Křivolaké uličky Gaona, Stiklių a Antokolskio s obchůdky a kavárnami byly kdysi součástí ghetta. Před válkou bylo 28% obyvatel Vilniusu židovského původu. Drtivá většina z nich byla vyhlazena Nacisty.

Po rychlé procházce městem máme pocit nedostatku. Příště si na Vilnius musíme vyhradit více času. Už je ale poledne a musíme vyrazit směrem na Troky.

Hrad v Trokách

V Trokách chceme vidět středověký hrad na jezeru Galve, jehož vznik má na svědomí velkokníže Gediminas. Vlastně jde o podobný hrad, jako je ten v Malborku, ale zhruba čtyřikrát menší. Motorku necháváme na placeném parkovišti jdeme se mrknout na hrad. Na nádvoří se dá dostat bez placení, pak už ale jedině se vstupenkou.

Kromě hradu doporučujeme i procházku ulicí Karaimų, kde uvidíte charakteristické dřevěné domky. Troky jsou totiž domovem etnické menšiny Karaimů, kteří zde bydlí již od 14. století. Karaimové jsou tureckého původu a vyznávají karaismus, který je formou judaismu.

K večeru se přesouváme do přístavního města Klaipeda. Ubytování máme pár kilometrů od centra, takže se spokojíme s procházkou po okolí. Zajímavostí Klaipedy je, že tam můžete mimo jiné vidět hrázděné domky. Měli jsme štěstí a pár z nich jsme objevili. Klaipeda je také jediný litevský přístav.

Cestou na ubytování se stavujeme v obchodě, kde nás překvapil zapáskovaný regál s alkoholem. Nějak nám to nedalo pokoj a zjišťujeme, že Litva má dost přísné zákony ohledně konzumace alkoholu. V obchodech se smí prodávat od 10. hodiny ráno do 20. hodiny večer. No a pokud máte velkou žízeň a už je po osmé, tak vám mohou nalít jenom v baru nebo hospodě a musí vám být alespoň dvacet. Prvního září je navíc v Litvě Den vědy a vědění. Tento den je tedy úplný zákaz prodeje alkoholu v obchodech.

Další den máme v plánu navštívit písečné duny na Kurské kose. Venku se docela mračí, ale doufáme, že nám to vyjde a pršet nebude. Ráno dojíždíme ke Starému přístavu (Senoji perkėla) a přeplouváme trajektem na opačnou stranu do Smiltynė.

Zpáteční lístek pro motorku nás vyšel na 6,80 EUR. Trajekty v hlavní sezóně plují tam i zpět zhruba každých 20 minut. Aktuální informace naleznete na webu přístavu.

Pomalu jsme ani nestihli sesednout z motorky a už jsme na poloostrovu. Plavba netrvala ani 5 minut. Kurská kosa je dlouhá celkem 98 km a je rozdělená mezi Rusko a Litvu. Je to chráněná přírodní oblast, která byla zapsaná na Seznam UNESCO. Po vjezdu na poloostrov narazíte před vesnicí Alksnynė na mýtnou bránu, kde je vybíraný poplatek za vozidlo. Vjezd motorky stojí 5 EUR.

Nalevo les, uprostřed více či méně hrbatá silnice a napravo les. A pořád jedeme rovně. Zjednodušeně můžeme takto popsat jízdu celým poloostrovem. Abychom z toho neusnuli, děláme přestávku v Juodkrantė — nejstarší vesnici na poloostrovu.

Atrakce Kurské kosy

Na kosu jsme jeli především kvůli písečným dunám a vytipovali jsme si dopředu dvě místa, kam jsme se chtěli podívat. Pokud cestou uvidíte cedulku s názvem kopa nebo kopos, jedná se právě o písečnou dunu. Jinak by si ty litevské názvy dokázal zapamatovat leda tak čert 🙂

Negyvosios kopos (Mrtvé duny, Dead Dunes nebo Grey Dunes) jsou pohyblivé písečné duny, které se v minulosti dokázaly posouvat od půl do patnácti metrů za rok a pohřbily tak 4 rybářské vesnice a 2 hřbitovy. Lidé se snažili pohyb dun omezit tím, že na nich začali vysazovat rostliny. Proto se teď dunám přezdívá šedé nebo mrtvé. Zhruba dvě třetiny cesty se jde po dřevěném chodníčku. Zbytek cesty až k nejvyššímu bodu (60 m n. m.) se jde po písku. Samotna návštěva nám zabrala cca hodinu. Jedná se o placenou přírodní atrakci. Vstupné stojí 5 EUR za osobu a berou pouze karty.

Od Mrtvých dun se přesouváme na jih do Nidy, kde máme v plánu navštívit Parnidžio kopa (Parnidis Dune). Do ruské kaliningradské exklávy je to co by kamenem dohodil, proto si raději vypínáme data v mobilu. Kousek od duny se nachází malé parkoviště. Vstup je zdarma a část si můžete prošlapat sami. Zbytek je nepřístupný kvůli omezení vlivu eroze. Duna se nachází v nadmořské výšce 52 m n. m. a je zde hezký výhled na Kurský záliv.

Z Nidy pak vyrážíme zpět do Klaipedy. Máme štěstí a stíháme dřívější trajekt, protože na něm zbylo místo zrovna pro nás a naši motorku. S Litvou se na nějakou dobu loučíme, protože se vydáváme dál do Lotyšska. Ještě sem ale zavítáme znovu při zpáteční cestě z Estonska.

Stay tuned!

Cestovní tipy

Ubytování

Nocleh jsme rezervovali vždy s jednodenním předstihem v menších hotelích nebo penzionech. Za pokoj pro dva na jednu noc jsme platili od 1000 do 1300 Kč. Samozřejmě kdo chce, může se ubytovat levněji nebo dráž. My jsme volili zlatou střední cestu.

Silniční poplatky

Dobrá zpráva pro motorkáře je, že dálnice v Litvě jsou zdarma. Dálniční síť je zde ale méně rozvinutá. Intenzivně se dostavuje dálnice A5 od polských hranic směrem na Kaunas, čehož jsme byli očitými svědky. Za pár let tudy snad bude cesta příjemnější.

Benzín a benzínky

Ceny benzínu se pohybovaly od 1,5 do 1,7 EUR za litr (v roce 2023). Samozřejmě záleží, jestli tankujete na dálnici nebo menší okresce. U dálnic jsme potkávali velké, moderní čerpací stanice. Mimo hlavní tahy už vypadaly trochu bídněji. Jinak se ale prakticky v ničem nelišily od těch, co známe v Česku.

Jídlo

Nemohli jsme neochutnat místní dobroty. Pokud jste někdy vyzkoušeli polskou nebo ruskou kuchyni, některé z níže uvedených jídel vám určitě přijdou povědomé:

• Šaltibarščiai — polévka z červené řepy servírována po studenu.
• Cepelinai (cepelíny) — bramborové šišky plněné masem podávané se škvarky a zakysanou smetanou. Jedná se o litevské národní jídlo.
• Koldūnai — knedlíky plněné mletým masem, houbami nebo sýrem.
• Švyturys — pivo původem z Klaipedy. Za nás nejlepší pivo v celém Pobaltí.
• Gira (kvas) — nealkoholický nápoj vyráběný kvašením žita nebo pšenice. Je dost sladký, lze ochutnat světlou a tmavou variantu.
• Kibinai — plněné pirožky, které jsou nejčastěji spojované s Karaimami a Troky. Bez problému je seženete i v sámošce.

Je to pouze zlomek toho, co nabízí místní kuchyně. Cenu za večeři pro dva počítejte v rozmezí od 30 do 50 EUR. A samozřejmě většinou místo petrželky najdete na bramborech kopr.

Pár zajímavostí o Litvě

• Od 14. do konce 18. století byly Litva a Polsko součástí jednoho státu. V Litvě bydlí polská menšina (6%), která je nejpočetnější v okolí Vilniusu.
• Po Druhé světové válce byla Litva součástí Sovětského svazu. Nezávislost získala v roce 1990.
• Litva je etnicky jednolitá. Litevců je zde 84% a Rusů jenom 5%. Většina obyvatel se také hlásí ke katolické církvi.
• Litevština se podobá lotyštině. Oba jazyky patří k baltské jazykové rodině. Mají podobná slova a gramatické prvky. Problémem je ale jiná výslovnost v obou jazycích a proto se Litevci a Lotyši tak snadno nedomluví.
• Litevskou měnou je Euro.