Po šesti dnech strávených v Rumunsku jsme konečně překročili hranice se Srbskem přes hraniční přechod Železná vrata. Když jsme plánovali cestu, dohodli jsme se, že bude lepší jet nejdřív do Srbska a teprve potom do Kosova. Chtěli jsme si tím ušetřit případné problémy při překračování hranice opačným směrem. V článku najdete naše zkušenosti a tipy na místa, která byste při cestě na motorce neměli minout.
Praktické rády na cestu
Silnice
Silnice nás mile překvapily. Ve srovnání s Rumunskem byly ve výrazně lepším stavu, hlavně v Srbsku. Dálnice jsou zpoplatněné, ale částky jsou spíš symbolické. Za průjezd jsme zaplatili jen pár korun. Platit lze v srbských dinárech (RSD), eurech i kartou. V Kosovu jsou dálnice zdarma, ale při vjezdu je potřeba zaplatit povinné pojištění (cca 15 EUR), protože zde neplatí zelená karta.
Do Srbska jsme se podívali na zpáteční cestě z Řecka. 👉 Mrkni na nový článek o cestě z Řecka přes Srbsko
Benzínky a ceny paliva
- V Srbsku byly čerpací stanice spíš menší a jednodušší. Toalety sice bývaly zdarma, ale často zamčené a v horším stavu. Výběr jídla nás překvapil, většinou jen sladkosti a pití, žádné klasické svačiny. Cena benzínu byla kolem 150 RSD (cca 30 Kč za litr) a kartou jsme zaplatili bez problémů. Aktuální ceny benzinu na webu.
- Kosovo nás pozitivně překvapilo. Kousek od hraničního přechodu byly restaurace, velké a moderní benzínky, nové a široké dálnice.
Peníze
- Dle našich zkušeností je lepší mít u sebe nějakou hotovost v místní měně. Jinak všude, kde to šlo, jsme platili buď kartou nebo Eury.
- Měnou používanou v Kosovu je Euro. Bankomaty jsou sice běžně dostupné, ale je lepší mít u sebe hotovost, která se bude hodit při platbě v restauracích nebo na benzínkách. Výběry z bankomatu navíc nejsou pro cizince moc výhodné. Za výběr nám strhli ještě poplatek 5 EUR.
Domluva s místními
V Srbsku a Kosovu jsme si vystačili se znalostí angličtiny. Vlastně jsme se všude domluvili. Hodila se nám také znalost pár slovíček v chorvatštině. Cestou do kempu v kaňonu Uvac nám totiž spadla motorka a museli jsme požádat o pomoc místní.
Jak řídí místní?
Styl jízdy je dost jiný od toho, který známe. Tady na silnici vyhrává větší a silnější. Klakson se používá častěji, než by se mělo. Troubí se nejen na ty, co by si měli dávat pozor, ale především na silniční šneky. Je zajímavé, že motorkáři používají klakson jako formu pozdravu, což nás párkrát pořádně vyděsilo.
Kolik stojí jídlo?
Potraviny v obchodech jsou levné. U většiny supermarketů se dá platit kartou. Co se týče hospod, ceny jsou na nízké a střední úrovni. My jsme třeba za hlavní chod s pivem platili mezi 6-7 EUR za osobu.
Pokuty
V městečku Kastrat v jižní části Srbska jsme dostali první pokutu za rychlost. Jeli jsme o 20 kilometrů v hodině víc, než bylo povoleno. Naštěstí na nás byli hodní. Pokuta stála v přepočtu kolem 300 Kč.
Ubytování
Ubytování jsme rezervovali s jednodenním předstihem na Booking.com. Slušné ubytování se dá sehnat kolem 25 EUR.
Pád u kaňonu Uvac
Markova ravan to místo pro kempování v krásné přírodě. Nečekejte ale žádné pohodlí. Dřevěná latrína u lesa a plastový pytel s vodou visící na baráku — to byla naše koupelna. Cesta do kempu rozhodně není jednoduchá. Asfalt končí zhruba kilometr před kempem, zbytek cesty je šotolina a posledních dvě stě metrů je z prudkého kopce. Právě tady nám podjelo přední kolo a motorka skončila na zemi. Naštěstí to odnesl jenom rozbitý blinkr a zraněná pýcha. Řidičům silničních motorek tuhle cestu rozhodně nedoporučujeme! Enduroví nadšenci určitě udělají dobře, když si jízdu terénem nejdřív někde natrénují. 🙂
Podle dostupných informací se podmínky v kempu od té doby mírně zlepšily, ale stále jde o velmi jednoduché zázemí v přírodě.
Co navštívit v Srbsku a Kosovu?
V obou zemích je spousta zajímavých míst, která stojí za zhlédnutí. My jsme se rozhodli pro níže uvedené atrakce. Je to jenom zlomek toho, co se dá navštívit.
Decebalova socha
O Decebalovi jsme psali v předchozím článku o Rumunsku. Nebyli jsme si jistí, jestli bude socha ze srbské strany vidět. Zbytečně jsme si ale z toho dělali velkou hlavu. Stačí se zastavit na odpočívadle, ze kterého je hezký výhled na Decebala i na okolo protékající Dunaj. Na rozdíl od rumunské strany, na té srbské moc turistů nenajdete.
Hrad Golubac
Středověká tvrz ležící na Dunaji těsně u rumunských hranic stojí alespoň za krátkou zastávku. Za parkování jsme platili 1 EUR a za vstupenky 2 EUR za osobu. Zajímavé na tomto hradu je to, že je částečně zaplavený kvůli zvýšené hladině řeky způsobené přehradou Železná vrata.
Dům na řece Drině
V městečku Bajina Basta, které najdete kousek od bosenských hranic, se nachází Kucića na Drini — dům na řece Drině. Příběh domu začal v 60. letech minulého století. Ze začátku to bylo jenom pár prken, která sloužila puberťákům, kteří se koupali v Drině, k sezení na skále. Teprve pak vzniknul dům. Dneska je to jedna z nejproslulejších atrakcí Srbska.
Jeskyně Stopica
Asi 30 kilometrů od Zlatiboru se nachází jeskyně Stopica. Dojezd k jeskyni je dobře označený. Poslední úsek cesty, který vede k neplacenému parkovišti je ale hodně úzký. Dvě vozidla si tam nevyhnou. Vstupenky stály kolem 200 RSD (cca 2 EUR) za osobu. Návštěvníci mají k dispozici úsek dlouhý 300 metrů. Prohlídku dá se absolvovat i ve skupině se srbsky mluvícím průvodcem. Zajímavostí jeskyně je desetimetrový vodopád a barevně nasvícené krasové vany vyplněné vodou.
Kaňon Uvac
Kaňon je možné navštívit několika způsoby. My jsme se rozhodli dorazit k zmíněné Ledené pecině, situované v srdci kaňonu, asi 1,5 kilometru od hlavní cesty ze Sjenice. Následně jsme se vydali na pěší výlet. Chtěli jsme dorazit k vyhlídce Vintage Point Uvats, odkud je jeden z nejkrásnějších pohledů na meandrující řeku. Na cestě jsme strávili necelé 3 hodiny a ušli jsme asi 10 kilometrů.
Djavolja Varos
Ďáblovo město, srbsky Djavolja Varos, se nachází kousek od městečka Kursumlija, asi 30 kilometrů od kosovských hranic. Je tam přes 200 úzkých skalnatých věží vysokých několik metrů. Místo je zajímavé například tím, že kandidovalo na titul 7 nových divů světa. Vypráví se, že toto místo je dílem samotného ďábla. Asi na tom něco bude… Cesta k Ďáblovu městu se odehrála v naprosto ďábelských podmínkách. Přehnala se bouřka, lilo jako z konve a my jsme byli za chvíli mokří od hlavy až k patě. A když už bylo po všem, museli jsme bojovat s hejny otravných krvežíznivých mušek… Za vstupenky jsme platili 350 RSD (3 EUR) za osobu.
Priština
Nevyhledáváme velká města, ale v případě Prištiny jsme udělali výjimku. Hlavní město Kosova spojuje modernost a relikty minulého režimu. Město bylo docela ucpané a provoz na silnici se řídil zákonem silnějšího. Pro Prištinu je nejvíce charakteristická Clintonova socha a nápis NEWBORN. Mimochodem nikde na Balkáně jsme neviděli tolik policajtů jako v Prištině.
Gračanica
Asi 5 kilometrů od Prištiny se nachází pravoslavný monastýr Matky Boží. Středověký klášter s dobře zachovalými freskami byl v roce 2006 zapsán na seznam UNESCO. Vstup je zdarma. Klášter je navíc obehnaný vysokou zdí s žiletkovým drátem a hlídají jej vojáci se samopaly, kteří jej mají chránit před případnou devastací ze strany Albánců. Gračanica je jedno z mála míst v Kosovu, kde Srbové tvoří většinu.
Prizren
V tomto malebném městečku na úpatí hor doporučujeme strávit alespoň půl dne. Vyplatí se udělat si malou procházku ke zřícenině tvrze Kalaja, která se tyčí nad městem. Cesta je sice do prudkého kopce, ale na místě čeká odměna v podobě úchvatného pohledu na Prizren a hory Šar planina. Za vstup se nic neplatí. Kromě Kalaji, je zajímavý i starý kamenný most a Sinan-pašova mešita, která je charakteristickým bodem města. Prizren je smutnou ukázkou srbsko-albánského konfliktu. V roce 2004 zde bylo zničeno mnoho srbských domů a monastýrů. Vypálen byl mimo jiné i kostel Krista Spasitele, který jsme viděli cestou ke zříceninám, a Chrám Bohorodičky Ljevišské (od roku 2006 na seznamu UNESCO). Dnes chrání poničené chrámy vysoká zeď s žiletkovým drátem…
Srbsko a Kosovo možná nepatří mezi nejznámější motorkářské destinace, ale právě to je jejich největší výhoda. Kromě místních jsme moc motorkářů nepotkali. Určitě ale můžeme doporučit malebnou silnici R115 z Prizrenu směrem do Kacaniku, která vede národním parkem. Nechybí zatáčky ani krásné výhledy na okolní hory.
V dalším článku vám povyprávíme o našich zážitcích nejen z prosluněné Albánie.
Stay tuned!
