Rumunsko na motorce za 6 dnů: Trasa, tipy a co navštívit

Cesta z roku 2018, aktualizovaná pro rok 2026.

Konečně vyrážíme! Motorka naložená k prasknutí, my dva a před námi Rumunsko.

Byla jedna srpnová sobota a náš V-Strom vypadal jako naložený velbloud – dohromady s námi měl kolem 450 kilo.

Věděli jsme, že od horka si moc neodpočineme. Černé, neprodyšné oblečení na celý den – představte si to. Kromě jednoho dne jsme se smažili prakticky nonstop a motorka byla náš jediný stín. Po celodenní jízdě a útrapách vedra byla večerní sprcha doslova spásou.

A aby toho nebylo málo, staly se dvě menší katastrofy ještě před hranicemi. Zapomněli jsme zamknout boční kufr a skoro nám odletěl při jízdě po dálnici. A pak hranice mezi Maďarskem a Rumunskem – fronta skoro na hodinu, vedro, neprodyšné oblečení… skoro jsme z toho spadli z motorky. (EDIT 2026: Dnes by to už ale nebylo tak dramatické – od roku 2025 je Rumunsko součástí Schengenu).

Rumunsko na motorce: Na co si dát pozor

Časový posun

Po té, co jsme překročili hranice, jsme nějak zapomněli na časový posun o hodinu napřed. Docela nás zaskočilo, když se pomalu začínalo stmívat a nám ještě pořád zbývala hodina cesty k našemu ubytování. Nezapomeňte teda na časový posun i vy 🙂

Silnice aneb recept na (ne)otlučené zadky

Nepříjemně nás překvapil stav silnic. Stávalo se, že i silnice první třídy byly děravé a místy jsme dokonce jeli off road. Občas nemělo smysl důvěřovat mapám. V Rumunsku jsme si naše zadky pořádně natřásli. Mezistátní silnice a dálnice byly ale dobře udržované. Za přejezd motorkou po rumunských dálnicích se naštěstí nic neplatí. (EDIT 2026: Kvalita silnic se za ty roky výrazně zlepšila, takže dnes už to není taková drncačka jako tehdy.)

Domluva s místními

V Rumunsku se lze domluvit i maďarsky. Dozvěděli jsme se, že ve velké části Sedmihradska bydlí maďarsky mluvící Sikulové.

Nevíme, do jaké míry Rumuni ovládají cizí jazyky. Ti, které jsme potkali, obvykle znali základy angličtiny a italštiny, ale i to úplně stačilo, abychom se domluvili. Někteří na nás mluvili jenom rumunsky a my jsme vůbec netušili, co po nás chtějí. 🙂 Nápomocné pak byly ruce, nohy a Google Translator. A pokud by vám nepomohlo ani to, tak to můžete zkusit třeba maďarsky. 🙂

Benzínky

Čerpací stanice v Rumunsku byly trochu jiné, než na jaké jsme zvyklí. Dalo se tam sehnat maximálně sendviče, sladkosti, zmrzlinu a vodu. Nevšimli jsme si, že by benzínky někde nabízely teplé jídlo. Záchody byly obvykle skromné a většinou zdarma. Ceny benzínu se pohybovaly od 6 do 7 LEI za litr (1,20 — 1,48 EUR). Všude brali karty. (EDIT 2026: 8.50 LEI za litr — 1.70 EUR)

Kde jsme přespávali?

Ubytování jsme rezervovali vždycky den předem přes Booking.com. Nesnažili jsme se nějak moc šetřit a nechtěli jsme ani moc utrácet, takže jsme většinou volili zlatou střední cestu. Za dvoulůžkový pokoj s koupelnou jsme platili 22 až 35 EUR za noc. (EDIT: 2026: ceny dnes začínají kolem 40 EUR)

Měli jsme také to štěstí nocovat v kempu Red Lake Campsite. Byl to skvěle situovaný a dobře udržovaný kemp kousek od Červeného jezera, který předčil naše očekávání.

V Sebes jsme nocovali v rodinném penzionu Vila Izvor. Na uvítáni jsme dostali panáka.  Obrovskou výhodou bylo umístění vily, která leží u proslulé Transalpiny.

Co v navštívit v Rumunsku?

Oblast Maramureš

Severní oblast Rumunska, která uchvátí malebnými vesničkami, menšími i většími městy a dřevěnou architekturou. Na lavičkách před domy sedí staré babky v šátcích a dědkové v kloboucích, mnoho domů má krásně vyřezávané brány – typický symbol Maramureše.

Veselý hřbitov v Sapantě

Jedno z nejzajímavějších míst je Veselý hřbitov, kde modré dřevěné náhrobky doplňují krátké básničky a karikatury o životě a smrti konkrétních lidí. Vstup stojí peníze, ale nám se kdysi podařilo jít zdarma, protože pokladna byla v neděli zavřená.

Prislopský průsmyk

Odděluje Maramureš a Bukovinu a nabízí úchvatné výhledy na hory. Na vrcholu se nachází pravoslavný monastýr – ideální místo na krátký odpočinek.

Bicaz

Bicazská soutěska je sice místo plné turistů, ale určitě stojí za návštěvu. Jeli jsme cestou podél řeky Bicaz a nad námi se tyčily obří skály. Po obou stranách silnice byly stánky se suvenýry, všudypřítomní turisté a zaparkovaná auta.

Sighisoara

V Sighisoaře jsme se zdrželi jen pár hodin. Je to jedno z mála míst, které jsme si bohužel moc neprohlédli. V tom vedru a v těch motorkářských hadrech jsme neměli moc sil na návštěvu starého města, což byla škoda, protože Sighisoara je dobře zachovalým středověkým městem zapsaném na seznam UNESCO. Chtěli bychom se tam ještě vrátit.

Brašov: rumunský Hollywood

Brašov můžeme považovat za rumunský Hollywood. S filmem asi nemá nic společného, ale na hoře Tampa se nachází velký bílý nápis BRASOV, který se velmi podobá známému nápisu HOLLYWOOD. Na zmíněnou horu je možno vyjít pěšky nebo vyjet lanovkou. My jsme zvolili druhou a zároveň rychlejší variantu. Pohled na město je odtud dech beroucí.

Po stopách Drákuly

Bran je velká Drákulo-atrakce, která láká davy turistů. Abychom si mohli prohlédnout proslulý hrad, strávili jsme hodinu ve frontě na vstupenky. Z návštěvy jsme byli ale zklamání. Hrad působí z venku lepším dojmem, než jeho interiér. Ke vstupu do areálu hradu je ale stejně nutné mít vstupenku. Ve skutečnosti hrad patřil Habsburkům. S Drákulou, čili s Vladem Napichovačem, neměl moc společného. Proč je tedy hrad tak populární? Před sto lety totiž napsal irský spisovatel Bram Stoker román „Dracula“. Sídlo hraběte-upíra mělo být inspirováno právě tímto hradem. Do dneška město těží z této reklamy.

Legendární Transfagarasan

Transfagarasan byl jedním z mnoha důvodů, kvůli kterým jsme se rozhodli pro cestu do Rumunska. Legendární silnice 7C, která čítá 151 kilometrů a stoupá do výšky 2042 m n. m., je rájem pro motorkáře, kteří si chtějí vychutnat jízdu v zatáčkách v horské scenérii. Transfagrasan má ale i svou temnou minulost. Silnice, která dnes budí obdiv, vznikla díky diktátoru Nicolae Ceausescovi, který v 70. letech minulého století poručil v místě lesních a horských stezek postavit strategickou silnici vojenského významu. Na její stavbu bylo spotřebováno šest tisíc tun dynamitu. Bohužel se tato stavba neobešla bez lidských obětí.

Transfagarasan se otevírá jen podle počasí, většinou od června či července do října, takže plánování cesty je třeba přizpůsobit této sezóně.

Většina lidí projíždí Transfagarasan od severu k jihu, protože je tam cesta mnohem malebnější. My jsme se rozhodli jet v opačném směru. Velký kus cesty vedl lesem a nebyl moc zajímavý. Dlouhou dobu jsme čekali na to, až spatříme skalnaté vrcholky hor. V srpnu tam navíc byla docela tlačenice. Zácpám jsme se bohužel nevyhnuli.

Transfagarasan získal svou slávu hlavně díky Britovi Jeremy Clarksonovi, který zde natočil jeden ze speciálních dílů Top Gearu a prohlásil silnici 7C za nejkrásnější cestu v Evropě. Není to nadsázka. Podle nás Transfagarasan určitě stojí za shlédnutí.

Hunedoara

Hrad v Hunedoaře je vhodnou alternativou k hradu Bran. Objevili jsme ho náhodou, když jsme plánovali cestu do Sebes. Středověká tvrz se špičatými věžičkami byla v minulosti v rukou rodiny Korvínů. Obrovskou výhodou je možnost prohlédnout si hrad z venku bez nutnosti placení za lístek (na rozdíl od Branu).

Panoramatická Transalpinou

Transalpina je, stejně jako Transfagarasan, rájem pro motorkáře. Těšili jsme se na projížďku po nejvýš položené silnici v Rumunsku. Silnice 67C je dlouhá 148 kilometrů a v nejvyšším bodě dosahuje výšky 2145 m n. m. Pár let zpátky byla celá Transalpina zrekonstruovaná. Výhodou této cesty je to, že není tak populární a přecpaná jako Transfagarasan. Jízdu jsme si moc užili. Obdivovali jsme horskou krajinu, pasoucí se ovce na horských loukách a společenské oslíky, kteří se ochotně fotili. Občas zadkem k objektivu…

Transalpina se otevírá podle počasí, obvykle od poloviny května do poloviny října, takže je dobré cestu plánovat s ohledem na aktuální podmínky.

Decebalova socha

Než jsme překročili rumunsko-srbskou hranici, zajeli jsme se ještě podívat na sochu Decebala vytesanou do skály a vysokou 55 metrů. Reliéf, který byl dokončen v roce 2004, se nachází několik kilometrů od městečka Orsova. Sochu je možno obdivovat zdarma, ale ti, kterým to nebude stačit, si mohou zaplatit i plavbu po Dunaji. V Rumunsku je Decebalova socha velmi populární a láká spoustu turistů. Sochu je ale také možné vidět z odpočívadla u silnice na srbské straně, kde nejsou žádní turisté. Kdybychom tam jeli znovu, určitě bychom jeli rovnou do Srbska.

Závěr

V Rumunsku jsme strávili skoro 6 dnů. Program jsme měli nabitý, protože jsme chtěli vidět co nejvíc. Překvapilo nás svou pohostinností, dobrým jídlem a nádhernou krajinou. Určitě se tam ještě vrátíme.

V dalším článku vám povyprávíme o našich zážitcích ze Srbska a Kosova.

Stay tuned!