Z Litvy pokračujeme na sever, do Lotyšska. Motorkářský provoz se zredukoval na nulu, stejně jako jakýkoliv náznak toho, že by tady měla být hlavní sezóna. Západ země funguje jako poměrně účinná odvykací kúra od přeplněných destinací. Jsme jen my, motorka, poloprázdné silnice a oblíbené krekry. Čekají nás dva dny a zhruba 440 km. Poprvé si budeme čistit zuby ve dřezu, moje slabá ruština po letech dostane šanci zazářit a celé to zakončíme průměrným, ale pitelným pivem.
Trasa: Liepāja – Severní pevnost – Jūrkalne – mys Kolka – Jūrmala – Národní park Ķemeri – Jelgava – Riga.
Liepāja
Z Klaipėdy vyrážíme do lotyšského města Liepāja, kde máme nocleh. Představovali jsme si ubytko u velkého parku. Až na místě zjišťujeme, že zelená plocha na Google Mapách je ve skutečnosti hřbitov…
Samotný barák, kde máme přespat, se zvenku tváří, že je skoro na spadnutí. Uvnitř je to ale docela v cajku, až na to, že v koupelně chybí umyvadlo. Poprvé v životě si tak čistíme zuby v kuchyňském dřezu.
Ubytko máme hned u hlavní cesty, po které jezdí tramvaje. V noci jsme toho moc nenaspali.
Severní pevnost
Ráno míříme k Severní pevnosti kousek za městem. Jde o zříceninu dělostřelecké baterie č. 1. Na konci 19. století tu carské Rusko postavilo pevnost. O pár let později ale usoudilo, že nemá strategický význam, a část děl tak skončila v demontáži, zbytek vyhodili do vzduchu.
K pevnosti se dostanete z hlavní silnice. Poslední úsek se jede po nezpevněné cestě. Neplatí se tu žádné vstupné. Důležité je zmínit, že pohyb po ruinách je na vlastní nebezpečí.
Během naší prohlídky kolem nás začínají poletovat malé mušky. Asi moc nevoníme a to je jasné znamení, že bychom měli pokračovat dál na sever do Jūrkalne.
Západní část Lotyšska na nás působí dost opuštěně. Často míjíme jen malá městečka nebo osamělé baráky u lesa. Benzínky tu rozhodně nerostou jako houby po dešti a natankovat se dá hlavně ve větších městech. Tady opravdu chcípl pes.
Jūrkalne a mys Kolka
Cesta na pobřeží do Jūrkalne nám zabrala zhruba hodinu. Motorku necháváme na malém parkovišti a po asi 100 metrech už stojíme na pláži a obdivujeme místní útesy. Je to neuvěřitelně klidné místo. Kromě nás je tu jen pár místních lidí.
V plánu nám ještě zbývá návštěva mysu Kolka. Po cestě nám trochu sprchlo, pak vykouklo sluníčko a hned zase zalezlo. Jedeme po silnici P124, která má už nejlepší roky za sebou, ale ve výsledku si není na co stěžovat. Vede totiž uprostřed lesa, je rovná jako pravítko a působí na nás skoro jako prášky na spaní.
Dorazili jsme na větší parkoviště kousek od mysu Kolka. Za motorku chtějí 1 EURo. Odtud je to na pláž a k samotnému mysu ještě asi 100 metrů pěšky. A znovu jsme tu skoro sami.
Všimli jsme si tu zeleno-modro-bílých vlajek. Později zjišťujeme, že patří etnické menšině Livonců, kteří žijí v této části Lotyšska. Mluví livonštinou, jazykem příbuzným estonštině a finštině.
Vzhůru do Jūrmaly
Z mysu Kolka jedeme dál podél pobřeží. Máme namířeno do Jūrmaly. Asi necelou hodinu před cílem se objevují tmavé mraky a je jasné, že bude pršet. Soukáme se do nepromoků a děláme dobře – do městečka dorážíme v dešti.
Jūrmala zavádí v hlavní sezóně speciální vstupní taxu. Takže u vjezdu do města musíme zaplatit „výpalné“. Poplatek lze uhradit ve speciálním automatu na několika místech ve městě nebo online, pokud zrovna funguje web.
Přijíždíme na ubytování podle adresy, ale vůbec nevíme, jak se dostat dovnitř. Volám majiteli a zvedá to žena. Vysvětluji jí anglicky, jaký máme problém. Ptá se, jestli nemluvím rusky. Říkám „nemnogo“, tedy trochu. Pro ni to asi znamená, že rusky mluvím, a spouští na mě proud slov. Chápu jen, že se omlouvá, ale že je nějaký problém s pokojem, který jsme si zarezervovali. Víc než „da“ a „horosho“ ze sebe nejsem schopná dostat.
Po asi 10 minutách přijíždí chlapík. Hostům před námi se porouchalo auto a museli zůstat o jednu noc déle. Nabízí nám ubytování ve větším apartmánu za stejné peníze, což je pro nás nakonec výhra.
Národní park Ķemeri
Následující den je víc na pohodu. Po ránu se vydáváme do Národního parku Ķemeri a brzy zjišťujeme, že jsme neudělali chybu. Dojíždíme na poloprázdné parkoviště v Tīreļi a necháváme tam motorku.
Za vstup do parku nic neplatíme. Máme vymyšlený zhruba pětikilometrový okruh mezi mokřady a vřesovišti. Jdeme lesem a pak pokračujeme po dřevěných chodnících nad bažinou. Přibližně uprostřed trasy stojí rozhledna, ze které je skvělý výhled. Počasí je boží a turistů jsme tu napočítali na prstech obou rukou.
Protože máme ubytko až v Rize a času máme dost, míříme ještě do Jelgavy. Nachází se tam největší barokní palác v Pobaltí, který má 674 oken, 615 dveří, 669 pokojů a 25 komínů. A opravdu na nás dělá dojem. Kromě muzea tu sídlí také Zemědělská univerzita.
Vítejte v Rize
Z Jūrmaly se vydáváme do Rigy. Na provoz jsme si odvykli, ale v Rize je najednou znatelně hustší než na západě země. Pořád to ale není tak strašné jako na pražském okruhu. Do hlavního města přijíždíme odpolene.
Míříme do centra. Nejen proto, že je historické centrum zapsané na seznamu UNESCO, ale hlavně tam jsou hospody a my už potřebujeme něco sníst. Ve středověku bylo město součástí obchodního spolku Hanza. Připomínají to mimo jiné domy s jeřáby, které tu dodnes uvidíte. Při spontánním courání městem nám pomáhá turistická modrá trasa na Mapy.cz. Za nás rozhodně nevynechejte:
- Radniční náměstí s Domem Černohlavců. Je to středověký dům, ve kterém sídlil německý spolek obchodníků.
- Tři bratři. Tak se přezdívá trojici historických domů, které vznikaly mezi 15. a 17. stoletím.
- Symbol samostatnosti Lotyšska – Pomník svobody.
Další den míříme k estonským hranicím. Ale nebojte! Do Lotyšska se ještě vrátíme při zpáteční cestě z Estonska. Stay tuned!
Praktické tipy a rady
Ubytování
Nocleh jsme rezervovali s jednodenním předstihem v menších hotelích nebo penzionech. Za pokoj pro dva na jednu noc jsme platili od 600 do 1200 Kč. Novinkou pro nás bylo, že ubytování často nabízelo self check-in.
Silniční poplatky
Dálnice v Lotyšsku jsou pro motorky zdarma. Rychle se svezete hlavně na trase z Rigy směrem do Estonska nebo na jih do Litvy. Neobvyklé pro nás bylo chování řidičů na širokých silnicích. Zdá se, že je tam zvykem jezdit částečně v odstavném pruhu a nechat tak uprostřed vozovky prostor pro rychlejší auta.
Benzín a benzínky
Kromě velkých moderních benzínek tu narazíte i na samoobslužné čerpací stanice. Během naší cesty jsme za litr benzínu platili kolem 1,6 EUR. Aktuální ceny pohonných hmot najdete na webu.
Jídlo
Místní dobroty byly vesměs podobné tomu, co jsme ochutnali v Litvě. Co se týče tekutého chleba, pili jsme piva Mežpils, Zoltners a Užavas alus. Oblíbili jsme si také krekry Petergailis s kohoutem a obdobu českého pribináčku – biezpiena sieriņš.
