Nápad se zrodil jednoho podzimního večera roku 2017. Seděli jsme na gauči a Ondra vyprávěl o svých motorkářských cestách. Vzpomínal na ubytování v kempu u rakouských jezer, alpské silnice v Itálii, lážo-plážo na Azurovém pobřeží a divokou přírodu Norska. Dalším cílem jeho cesty měl být Balkán.

Cesta měla mít něco přes 6000 kilometrů. Nápad to byl zajímavý. K Balkánu jsem měla blízko, protože jsem byla v Makedonii, Chorvatsku a Bosně, ale pořád mi to bylo málo. Možnost návštěvy ostatních zemí v této části Evropy byla moc lákavá.

Nebyla jsem si jistá, jestli se mi cestování na motorce bude líbit, ale řekla jsem si, že to zkusím.

Během dvou večerů jsem připravila seznam míst, které bych chtěla navštívit. Probrali jsme to spolu, a pak jsme nachystali podrobný itinerář. Měla jsem ambiciózní plány. Za tři týdny jsem chtěla objet kromě Rumunska, Srbska, Kosova, Makedonie, Albánie, Černé Hory a Bosny i polovinu Bulharska…

Ondra mi vysvětlil, že by tím pádem musela naše cesta trvat nejméně měsíc… Tolik času jsme neměli… Bulharsko jsme museli nechat do budoucna. Skoro osm měsíců před začátkem naší cesty, jsme měli připravený virtuální plán moto výletu.

Ondra už měl zkušenosti s cestováním na motorce. Pro mě to byla novinka. Museli jsme se naučit jezdit spolu a především já jsem se musela naučit, jak jezdí baťůžek. Veškerá pravidla, ve smyslu co všechno musíš dělat a co naopak nesmíš, jsem pochopila docela rychle. Ale i tělo si muselo zvyknout. Bohužel to nebylo úplně snadné. Zadek a záda byly bolavé a nohy ztuhlé…

Než jsme se vydali na cestu na Balkán, podnikli jsme spolu několik moto výletů. Byli jsme u jezer kousek od Salcburku v Rakousku, ve Slovinsku, na Moravě a v jižním Polsku. Spočítala jsem, že od dubna do července jsme ujeli společně okolo 6000 kilometrů.

Trefou byla koupě zadního kufru od Touratechu. Měli poslední kus skladem v Aténách. Bez kufru bychom na motorku nezabalil spacáky a nafukovací karimatky. Jízda se pro mě od té doby stala snazší, protože jsem se mohla zády opřít o kufr. Navíc jsem se cítila jistěji a bezpečněji za jízdy.

Před cestou naše motorka získala nový vzhled. Kromě plexi nástavce, který měl omezit množství mrtvého hmyzu na přilbách, jsme polepili motorku našimi jmény. Inspirace vycházela od jednoho českého motorkáře, kterého jsme potkali u jezera v Rakousku.

Nezbylo nám nic jiného než vyrazit na cestu. Ale o tom až v dalším příspěvku. 🙂

Stay tuned!